Trvale odstraníme vlhkost zdiva. Se zárukou.

Vzlínající vlhkost je voda z podloží, která stoupá kapilárami porézního zdiva vzhůru — podobně jako voda v houbě. Vzniká, když u paty zdi chybí, je porušená nebo vyčerpaná horizontální hydroizolace; typický problém starších staveb postavených před zavedením moderních norem. U běžného cihelného zdiva stoupá zpravidla 50–150 cm, u kamenného nebo smíšeného zdiva i přes 2 m, podle pórovitosti materiálu a výšky kapilárního zdvihu.

Pozná se třemi typickými znaky: vodorovnou „hranou" vlhkosti rovnoběžnou s podlahou, bílými solnými výkvěty na povrchu (dusičnany, chloridy, sírany rozpuštěné v zemině) a sezónním kolísáním — výrazná v zimě, kdy se voda neodpařuje, méně viditelná v létě. Soli krystalizují při odpařování a postupně rozrušují omítku zevnitř, takže pouhé přemalování problém schová, ale nezastaví.

Kondenzační vlhkost vzniká uvnitř místnosti, ne ve zdivu. Teplý vzduch pojme určité množství vodní páry; když narazí na povrch s teplotou pod rosným bodem (typicky chladný kout, ostění okna, tepelný most), pára na něm zkapalní na vodu. Klíčové faktory jsou tři: produkce páry v interiéru (sprchování, vaření, sušení prádla, dech obyvatel), nedostatečné větrání a chladné povrchy způsobené slabou tepelnou izolací nebo nevytápěnou místností.

Charakteristické projevy: plíseň v rozích a kolem oken, kapičky na sklech, mokrá místa na vnějších stěnách v zimě, vlhkost vzduchu trvale nad 65 %. Voda zde nepochází ze země ani z fasády — vzniká přímo v domě, takže řešení je v lepším větrání, snížení produkce páry a zvýšení teploty povrchů (zateplení, vytápění).

Tlaková vlhkost je voda, která na zdivo působí pod hydrostatickým tlakem — typicky v suterénech a sklepích pod úrovní terénu, kde stěny dělí interiér od vlhké zeminy nebo dosahují pod hladinu spodní vody. Voda v zemině tlačí na stěny i podlahu suterénu a prostupuje nejmenšími trhlinami, pracovními spárami i samotnou strukturou betonu nebo zdiva, pokud nejsou izolovány proti tlakové vodě.

Projevy: lokální mokré skvrny nezávisle na výšce (na rozdíl od vodorovné hranice u vzlínající vlhkosti), kapky nebo stružky vody po stěnách, voda v rozích po vydatných deštích nebo na jaře při tání. Pojem stavební vlhkost se v širším smyslu používá pro veškerou vlhkost, která do konstrukce vstupuje kvůli konstrukčnímu selhání — chybějící drenáži, poškozené vnější izolaci, nevětranému suterénu. Řešení je zásadně jiné než u vzlínající vlhkosti: vyžaduje zásah z vnější strany (drenáž, hydroizolace stěn proti tlakové vodě, sanace svodů srážkové vody). Samotná injektáž v patě zdi tlakovou vodu nezastaví — řeší pouze kapilární vzlínání.

Liší se zdrojem vody a směrem, ze kterého do zdiva vstupuje. Vzlínající stoupá zespodu kapilárami zdiva ze země. Tlaková přichází bočně nebo zespodu pod hydrostatickým tlakem (typicky suterény pod hladinou spodní vody). Pronikající prochází vnější stěnou — déšť přes poškozenou fasádu, prasklá svodová roura, zatékání střechou. Kondenzační vzniká uvnitř místnosti, když vlhký vzduch zkapalní na studeném povrchu.

Každá vyžaduje jiné řešení: vzlínající — horizontální bariéra v patě zdi (injektáž, podřezání); tlaková — vnější hydroizolace a drenáž; pronikající — oprava fasády, svodů, střechy; kondenzační — větrání, zateplení, snížení produkce páry. Nejhorší chybou je zaměnit příčinu a řešit jiný typ — symptom zmizí na pár měsíců, voda se vrátí.

Tři rychlé signály: hranice vlhkosti (vodorovná = vzlínající, lokální = pronikající), bílé výkvěty (silně pro vzlínající), plíseň v rozích kolem oken (silně pro kondenzaci). V pochybnostech udělejte náš krátký kvíz nebo si nechte změřit vlhkost na místě.

Sůl z podzákladí stoupá s vodou a krystalizuje na povrchu, když voda odpaří. Výkvěty jsou diagnostický signál — pokud je vidíte, voda se v té zdi reálně pohybuje. Sůl navíc poškozuje omítku zevnitř; samotné přemalování problém schová, ale neřeší.

Plíseň začíná růst při vlhkosti omítky nad 70 % během 24–72 hodin. Spory uvolňované do vzduchu jsou alergeny. U lidí s astmatem nebo malých dětí se příznaky můžou objevit do několika týdnů. Vlhká stěna nikdy není jen estetický problém.

Suchá cihla má 5–10× lepší tepelně-izolační schopnost než stejně tlustá vlhká cihla. Voda v pórech vede teplo ven. Stavby s plošně vlhkým suterénem typicky topí o 20–30 % víc než stejné stavby suché.

Povrchové projevy (výkvěty, plíseň) zvládne čištění a antiplísňový nátěr. Příčinu — voda v kapilárách zdiva — žádný nátěr ani omítka neřeší. Pokud nezastavíte zdroj vody, vlhkost se vrátí do několika měsíců. Trvalé řešení vyžaduje technologii (dlouhodobě funkční je např. injektáž WetBRICK® gelem).

Pomáhá u kondenzace (vlhkost vzduchu). U vzlínající vlhkosti nepomáhá vůbec — voda nepřichází ze vzduchu, přichází ze země. Větrání může jen zhoršit pocit chladu, protože suché zdivo by izolovalo lépe.